Představitelé profesí, jejichž výsledky mají z velké části podobu textů nejrůznějšího charakteru, určitě již intenzivně přemýšlejí, jak umělá inteligence (AI), která dokáže generovat autorské texty s vysokou přesností a efektivitou, ovlivní práci vydavatelství, redakcí novin a časopisů, jak budou muset upravit řadu svých činností a jak se promění role dosavadních lidských autorů těchto textů.
Měli by se podobně zamýšlet i představitelé vědních oborů, které také mají jako své hlavní výstupy texty, podle kterých se hodnotí a financují? Nejsou to předčasné či zcela zbytečné obavy? Přece jen bude asi nějaký rozdíl mezi řemeslným každodenním zpracováváním proudu informací do jiné textové podoby a textem, který by měl přinášet nové nápady, hýřit kreativitou, nabízet čtenáři něco nového, co tu ještě nebylo.
Volil bych cestu předběžné opatrnosti a počítal s tím, že doposud málo invenční generování textu se rychle dostane na vyšší úroveň, a to už bude mít významný dopad i na oblast filosofie, zejména na kvalifikační kritéria pro akademické publikace. Tato situace vyvolá otázky ohledně role lidského autora, přínosu jeho práce a vnímání jeho textů.
Jedním z důležitých úkolů autora filosofického textu je formulace a vyjádření vlastních myšlenek v jasném a srozumitelném jazyce. Tento proces zahrnuje schopnost logicky uvažovat, myšlenky utřídit, syntetizovat je a prezentovat v koherentní formě. I když umělá inteligence může být schopna generovat texty, které se zdají koherentní a logické, její schopnost formulovat a prezentovat vlastní nápady a ideje je stále limitována. To znamená, že lidský autor stále má klíčovou úlohu při formulování originálních tezí a konceptů.
Nicméně i tak nelze zcela pominout možnost, že oblast filosofie bude postižena nadměrným množstvím generovaných textů a stále větší důraz bude kladen na to, že se filosofické publikace hodnotí přece podle jejich kvality, originality a hloubky myšlení, a nikoli podle zdroje, z něhož text pochází. Texty, generované umělou inteligencí, by měly být hodnoceny stejně jako texty, které jsou psány lidmi. Jak taková soutěž může dopadnout zatím nebudu odhadovat, ale je zřejmé, že jedním z důsledků může být ztráta důležitosti textů lidských autorů.
A tak i když v konečném důsledku by se umělá inteligence mohla stát vynikajícím nástrojem pro filosofy, kteří by mohli používat tyto technologie k rychlejšímu zpracování dat a překonání časových a finančních omezení při výzkumu, jistě se objeví názory, že cena je příliš vysoká. Ztráta lidského rozměru (ať už se tím rozumí cokoliv) bude vnímána jako příliš vysoká za všechny uvedené výhody.
Lze tedy očekávat, že běžný vědecký provoz se smíří a nějak vyrovná s tím, že spousta textů je generovaných strojem, ostatně u závěrečných zpráv z projektů apod. to bude málokomu vadit a třeba u kvalifikačních prací se přesune důraz na osobní podíl při jejich prezentaci a obhajobě, kdy autor (tedy vlastně předkladatel) dostane možnost seznámit hodnotitele se svým přínosem.
Některým to ale stačit nebude. Budou stále toužit po tom lidském rozměru, budou v textu stále hledat stopu, kterou v něm zanechá lidská ruka a texty, ve kterých tuto stopu najdou, budou už jen z tohoto důvodu preferovat. Postupně se tak vyvine zvláštní označení pro texty napsané lidskými autory, aby bylo jasné, že se na nich nepodílela umělá inteligence. Pokud se povede, aby ve výsledku takové označení nebylo vnímáno jako kritika generovaných textů, ale bude vnímáno jako způsob zdůraznění přidané hodnoty, kterou přináší lidský autor, dočkáme se asi celé řady nových označení s využitím termínů jasně odkazujících na to, že texty jsou napsány výhradně lidskou bytostí, bez jakéhokoliv vlivu umělé inteligence.
Ano, může se stát, že tyto texty budou v některých ohledech horší než texty generované AI, zejména po formální stránce. Ale podobně jako u potravin, mohou být vyhledávané a preferované, přestože budou dražší a nedokonalé. Budou totiž zdůrazňovat význam lidského přístupu k tvorbě textu, připomínat důležitosti autorských práv a ochrany duševního vlastnictví, nebo prostě jen vyjádří osobní preference čtenářů.
(Na tomto textu se podílela umělá inteligence ve spolupráci s lidským autorem, nemůže být tedy zařazen do žádné z výše uvedených kategorií.)
Na Kanta vzpomínají nejen lidé živí, ale jsou zaznamenány rovněž vzpomínky osob neživých, v tomto případě literární postavy. Kadet rakousko-uherské internátní školy jménem Törless vzpomíná od roku 1906 na své první setkání s Kantem v následující ukázce.
Dagmar Pichová o místech, na která si na Harvardově univerzitě nechcete nešáhnout.
