Na dnešní fotografii vidíte doc. Daniela Špeldu a nevidíte svetřík. Je tohle cancel culture? Ano. Dobrému pozorovateli neunikne i mnoho dalších věcí, které nevidí na dnešní fotografii. Nevidí slzy docentova zklamání, že jeho nostalgický outfit z minulého pondělí zatím nikdo příčetný na Facebooku nepublikoval. (Inu nepublikoval, protože probíhal katedrový košt hůře oblečených lidí.) Nevidí osten závisti, že jakási paní v sáčku a bez čepice dostala víc lajků. (Proto to dnes docent zkouší v sáčku a bez čepice. Co přijde příště, sukně a silonky?!) Nevidí smutek nad tím, že svetříky jsou vtipem, který nelze vysvětlit. (Srov. Brno). "Chleba stáří se peče v mládí," povzdechl si doc. Špelda nesa evidenční list důchodového pojištění.
Na Kanta vzpomínají nejen lidé živí, ale jsou zaznamenány rovněž vzpomínky osob neživých, v tomto případě literární postavy. Kadet rakousko-uherské internátní školy jménem Törless vzpomíná od roku 1906 na své první setkání s Kantem v následující ukázce.
Dagmar Pichová o místech, na která si na Harvardově univerzitě nechcete nešáhnout.
