Dobře vychovaný člověk může číst všechno

Letos slavíme sté výročí vydání čtyřdílného románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Postava Švejka bývá interpretována mnoha způsoby. Pro filozofa může být postavou svébytného kynika, který místo přímé a demaskující drzosti používá pro epistemologické cíle a svébytný vhled do situací rozšafnost a nepřebernou zásobu příkladů. Jejich užitím dosahuje podobného efektu jako Sókratés ve svých rozpravách. Připomeňme si při této příležitosti, co píše Jaroslav Hašek v doslovu k prvnímu dílu: „Správně bylo kdysi řečeno, že dobře vychovaný člověk může číst všechno. Nad tím, co jest přirozené, pozastavují se jen největší sviňáci a rafinovaní sprosťáci, kteří ve své nejmizernější lžimorálie nedívají se na obsah a s rozčílením vrhají se na jednotlivá slova. […] Lidé, kteří se pozastavují nad silným výrazem, jsou zbabělci, neboť skutečný život je překvapuje, a tací slabí lidé jsou právě těmi největšími poškozovači kultury i charakteru. Oni by vychovali národ jako skupinu přecitlivělých lidiček, masturbantů falešné kultury, typu svatého Aloise, o kterém vypravuje se v knize mnicha Eustacha, že když svatý Alois uslyšel, jak jeden muž za hlučného rachotu vypustil své větry, tu dal se do pláče a jedině modlitbou se upokojil. Tací lidé se veřejně rozhořčují, ale s neobyčejnou zálibou chodí po veřejných záchodkách přečíst si neslušné nápisy na stěnách.“ (Hašek, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. OTTOVO nakladatelství, Praha 2000, s. 510). Přejeme Josefu Švejkovi dalších sto let mezi námi.