Du sollst nicht lärmen!

Sedíte v knihovně, čtete si o tom, jak Kant koupil od souseda husu, která neustále kejhala a rušila jej při přemýšlení. Posléze onou pečenou husou potěšil Kant stolní společnost, která se u něj scházela. Dočtete se, že Kafka si od roku 1925 pravidelně kupoval Ohropax, ověřenou pomůcku pro zvukovou izolaci člověka od hluku okolního světa, který nejméně od poloviny 19. století dotírá se stále větší akustickou intenzitou na evropské a americké uši. Že filozof a inženýr Charles Babage opakovaně (a marně) diskutoval v polovině 19. století s pouličními muzikanty, kteří jej rušili svojí produkcí pod okny jeho domu, že lékař a mikrobiolog Robert Koch se domníval, že jednoho dne bude muset člověk bojovat s hlukem stejně neúprosně jako s cholerou a morem. Že od počátku 20. století vznikaly první spolky, které si kladly za cíl omezování či alespoň regulaci hluku ve velkoměstech, že Kurt Tucholsky považoval za hluk veškeré zvuky, které nedělal on sám. A pod oknem knihovny začne zahradník s motorovým fukarem vykonávat svou práci, která je provázena zvukem tak cca 80 dB. Vzpomenete na před hlukem marně prchajícího oficiála Tříšku a začtete se do sborníku textů, věnovaných reflexi a analýze hluku. Obsahuje příspěvky k tématu hluk od Seneky přes Kafku po Umberta Eca. Má název „Du sollst nicht lärmen!“ (poeticky přeloženo Nazahlučíš! Rámusu neučiníš! Nebudeš hlučet bližnímu svému!). Přejeme klidný víkend.