Regulace AI a její perspektivy
Bylo by asi naivní si myslet, že jsme vrcholem a posledním slovem evoluce.
Gattaca a přijímací zkoušky na VŠ
Porovnejme dva přístupy k ovlivňování osudu jednotlivce.
- Ve filmu Gattaca se děj odehrává v daleké a mrazivé budoucnosti. Vincent patří mezi jedny z posledních lidí, kteří se narodili přirozeným způsobem, bez účasti genetických inženýrů. Přestože touží se stát kosmickým navigátorem, vzhledem k jeho „nedokonalosti“ pracuje jako uklízeč v centru pro pěstování dokonalých lidí Gattaca. Jeho touha uspět je však silná a pro splnění svého snu volí cestu podvodu.
Jednotlivci jsou tedy pomocí genetického inženýrství „produkováni“ a předurčeni k činnostem, které budou v životě vykonávat. Vlastní vůle je minimalizována a s dalším rozvojem se počítá jen v předem určených mantinelech, prostor pro změnu je téměř nulový.
Vyznění filmu a jeho poselství je jednoznačné. Tyto v podstatě eugenické praktiky vzbuzují u diváka odpor, Vincentovo podvodné jednání je přijímáno veskrze s pochopením jako přiměřený nástroj odporu proti stávajícímu řádu. Sympatie diváka jsou jednoznačně na jeho straně a dokonce i někteří další Vincentovi spoluobčané mu napomáhají v uskutečnění jeho záměru. - Zpět do současné reality. Přijímací zkouška na vysokou školu (ať už jde o test odborných znalostí nebo jen test studijních předpokladů) ověřuje(?) způsobilost uchazeče věnovat se profesně vybranému oboru a pokud je shledán vhodným může vstoupit do vybraného společenství. Veškeré další úsilí vynaložené jak tímto jednotlivcem, tak i celým systémem má jednoznačný cíl, kterým je samozřejmě úspěšné završení celého procesu a následné zhodnocení této investice. Prostor pro opravy, změny plánu, vývoj jiným směrem, opuštění předem vytyčených mantinelů je fakticky nežádoucí a je také většinou chápáno jako selhání. Rozhodnutí učiněné na vstupu je třeba naplnit, vše ostatní je neúspěch. A za neúspěch se trestá jak jednotlivec, tak i instituce, která mu nezabránila.
Kterému postoji bychom měli dát přednost? A proč? Anebo se o žádný rozpor ani nejedná a oba postoje jsou v zásadě slučitelné?
A. Intuitivní odsouzení eugenických a inženýrských zásahů do lidského osudu je tou správnou reakcí. Určovat osud jednotlivce technicko-administrativními prostředky, byť se zdají být vědecky (objektivně) podloženy, je nepřijatelnou manipulací s budoucností jednotlivce a nevylučuje mnohá pochybení plynoucí z prostého faktu, že budoucnost je vždy jen nějaká pravděpodobnost a že nikdy neznáme dostatečně přesně všechny parametry, který určí její výslednou podobu. Tento principiální postoj bychom pak měli aplikovat i na případ č. 2, tedy na výběr pomocí přijímacích zkoušek a studijní neúspěšnost.
B. Snaha uvedená v bodu 2 je naprosto správná, protože je vhodné vědět, kam směřujeme a uzpůsobit tomu naše současné snažení i za cenu dílčích obětí. V takovém případě bychom pak měli souhlasit i s přístupem instituce Gattaca a Vincenta odsoudit jako podvodníka.
C. Zkombinujeme možnosti A a B, je možné odsoudit postup Gattacy a současně zastávat oprávněnost přijímacích zkoušek, protože jde o dvě rozdílné techniky. V případě přijímacích zkoušek pouze zjišťujeme skutečný stav, tj. dispozice a znalosti vlastně hotového člověka, v případě Gattacy se však jedná o aktivní ovlivnění budoucích vlastností člověka pomocí genetických manipulací.
D. Postoj C je nekonzistentní, je nutné volit mezi A a B, tj. přijmout nebo odsoudit postup Gattacy i přijímacích zkoušek. Obojí je principálně stejné, Gattaca má pouze dokonalejší prostředky a výběr provádí v mnohém časnějším stádiu vývoje jednotlivce. Je přece mnohem účinnější zjistit, že toto embryo má lepší studijní předpoklady než jiné a poslat ho na určenou dráhu, než čekat 20 let a teprve pak ne zcela průkazným testem se pokoušet o totéž.
