Regulace AI a její perspektivy
Bylo by asi naivní si myslet, že jsme vrcholem a posledním slovem evoluce.
Gödel, Marx a Heisenberg
FB katedry upozornil na blížící se divadelní ztvárnění biografie brněnského rodáka Kurta Gödela. Při této příležitosti připomínáme (třeba studentům prvního ročníku), že mohou před návštěvou představení nahlédnout do poutavého románového zpracování života velkého logika (a jeho manželky Adély, původní profesí tanečnice) s názvem Bohyně malých vítězství. Knihu napsala francouzská autorka se zálibou v matematice Yannick Grannecová. Román končí na s. 395 vtipem, v němž se ukazuje, proč můžeme humor považovat za vrcholnou schopnost sebereflexe rozumu, který rozumu připomíná to, co se sám pokusil vystrnadit do ústraní. Humor vzbuzuje smích a smích má podle německého filozofa Odo Marquarda přímou vazbu na myšlení: myšlení chápe v tomto kontextu jako pokračování smíchu s pomocí smíchových svalů mozku. („…das Lachen ist ein Denken; und Denken – merkende Vernunft und also auch Philosophie – ist die Fortsetzung des Lachens unter Verwendung des Lachmuskels Gehirn als Mittel.“ In: MARQUARD, Odo. Skepsis und Zustimmung. Philosophische Studien. Reclam: Stuttgart 1995, s. 95.
Můžete experimentálně zkusit ověřit, zda vám následující vtip aktivizuje v mozku smíchové svaly. Ještě připomínám, že Groucho Marx (1890-1977) byl z bratří Marxových ten, co tak trochu po gödelovsku říkal, že by nikdy nechtěl být členem takového klubu, který by jej přijal za svého člena. Snad právě proto jej Grannecová posadila v baru mezi Gödela a Heisenberga.
Gödel, Groucho Marx a Heisenberg sedí u baru. Heisenberg řekne: „Bylo by to velice nepravděpodobné, ale zajímalo by mě, zda náhodou nejsme v nějakém vtipu.“ Gödel odpoví: „Kdybychom se nacházeli vně vtipu, věděli bychom to, ale protože jsme uvnitř, nemáme žádnou možnost, jak určit, zda v něm jsme, nebo nejsme. Nato se ozve Groucho Marx: „Jasně, že je to vtip, ale vyprávíte ho špatně.“
(GRANNECOVÁ, Yannick: Bohyně malých vítězství. Praha: Argo 2015, s. 395.)
