Regulace AI a její perspektivy
Bylo by asi naivní si myslet, že jsme vrcholem a posledním slovem evoluce.
Říká se, že hry nejrůznějšího druhu rozvíjejí představivost, fantazii, všeliké schopnosti a dovednosti. Snad právě proto začal Deutsches Literaturarchiv v Marbachu krom pozůstalosti, před-pozůstalosti filozofů a literátů archivovat také hry, které mají vztah k literatuře, včetně her počítačových. Aktuálně je ve vstupu do knihovny malá výstava, která tento zájem tematicky rámuje (v srpnu se zde konala malá konference s názvem Games & Literatur). Ve vitrínce v průchodu do studijního sálu vidíte jedno z prvních vydání knihy Homo ludens od Johana Huizingy z roku 1938. Huizingova kniha představuje tradiční teoretické zázemí pro úvahy o vzniku, roli a kulturním významu her, kterým se lidé s oblibou věnují nebo kterým alespoň přihlížejí. Na opačném konci vitrínky je vystavena další základní kniha k tématu: Roger Caillois Les Jeux et les Hommes: le masque et le vertige (v německém překladu Hry a lidé: maska a opojení) z roku 1958. Caillois v ní nabídl univerzální schéma, díky němuž lze přistoupit k reflexi a analýze her v rozpětí od hříček archaických kultur po současné počítačové hry. Proto teoretické knihy o hrách doplňují hry typu Resident Evil, Myst nebo Zahlenteufel. Posledně jmenovaný CD Rom má podtitul „Pro všechny, kteří se bojí matematiky“. Jeho předlohou byla kniha, kterou napsal Hans Magnus Enzensberger (viz kurz Soudobá německá filozofie) pro svoji dceru Theresii, když jí bylo 11 let. Aktivním způsobem se pokusil zmírnit její obavy z matematiky. Knihy se následně prodaly více než 3 miliony výtisků. Jenže. Ne vždy se hrám daří dosáhnout kýženého efektu. Některé hráče neobohatí sebelépe vymyšlená hra, která má rozvíjet vše to, co by se rozvíjet dalo. Ne vždy hra podnítí představivost a imaginaci očekávaným způsobem. Povšiml si toho Daniel Dennett (a M. M. Hurley a R. B. Adams). V knize Inside Jokes – Using Humor to Reverse- Engineer the Mind (2011) uvádí tito autoři na začátku 5. kapitoly s pomocí vtipu názorně úskalí jednoduché hry s názvem Twenty Questions. V této tradiční a oblíbené hře si Odpovídající myslí něco, co musí Tazatel uhodnout s pomocí maximálně dvaceti postupně kladených otázek, na které Odpovídající odpovídá ano/ne. V případě úspěchu se Tazatel stává Odpovídajícím a hra pokračuje. Pokud se hry účastní hráči s jasně vyhraněnými zájmy, jednoznačnými preferencemi a pevně stanoveným životním horizontem, může mít hra velmi rychlý průběh a o rozvoji fantazie, kreativity, kombinačních schopností, představivosti může být řeč jen stěží. Zdá se, že kruciálním problémem každé hry jsou její hráči. Ono úskalí v podobě vtipu z úvodu 5. kapitoly knihy Inside Jokes uvádíme v původním znění (upozorňujeme senzitivní osoby, které mají láskyplný vztah ke zvířatům, že by to pro ně mohlo být traumatizující čtení – trochu to připomíná dialog Beavise a Butt-heada):
There are two rednecks in a field:
Bobby Joe: “ Hey, you wanna play twenty questions? ”
Billy Bob: “ Sure. Lemme thinka somethin ’ . ”
Bobby Joe: “ Got it? ”
Billy Bob: “ Yeah, got it. Ask me. ”
Bobby Joe: “ Is it a thing? ”
Billy Bob: “ Yeah. ”
Bobby Joe: “ Can you fuck it? ”
Billy Bob: “ Yeah. ”
Bobby Joe: “ Is it a goat? ”
Billy Bob: “ Yeah. ”[1]
Bylo rovněž zajímavé zjistit, kolikrát si v průběhu hry Bobby Joe a Billy Bob vyměnili role Tazatele a Odpovídajícího, než je hra přestala bavit. Pokud filozofové vidí ve hře možnosti rozvoje člověka, musejí stejně pečlivě promýšlet schopnosti a mentální výbavu případného hráče, který by pro hru znamenal nemalé nebezpečí. Komenského koncept Schola ludus má svá úskalí skrytá i v mentálních stavech hráčů, kterým může uniknout podstata hry. Proto snad nezapomínat spojovat hraní her s četbou literatury: literatura a hry.
P.S.: Tematický hudební doprovod tvoří Dežo Ursíny a jeho skladba Hra je hra (ti, co ju hrajú, sú hráči), album Hraje hra,1983.
[1] In: Matthew M. Hurley, Daniel Clement Dennett, Reginald B. Adams. Inside Jokes. MIT 2011, s. 57.
Bylo by asi naivní si myslet, že jsme vrcholem a posledním slovem evoluce.
První cesty i návraty do Brna se uskutečňují různými dopravními prostředky. Jeden z tradičních dopravních prostředků je (krom chůze a volského či koňského povozu) železnice. Po železnici dorazil do Brna na své poslední cestě i Winterberg se svým společníkem panem Krausem. Z Vídně je nechal přijet na...