Všechno už tady bylo, všechno už se stalo
"Athéňan. Nuže, nezdá se vám, že mají v sobě jakousi pravdu ty starodávné pověsti?
Kleiniás. Jaké to?
Athéňan. To, že se udály mnohé záhuby lidí potopami, mory a mnohými jinými pohromami, při kterých zůstával naživu jen malý zbytek lidského pokolení.
Kleiniás. Ovšem, všechno takové je pro každého věrojatné."
(Platón, Zákony III 677a)
Všimněte si přitom optimismu v závěru Athéňanovy repliky (byť optimismu mírného).
A také si z toho domyslete, že teprve po všech těchto katastrofách přišel Platón, aby o tom napsal. To se tedy máme na co těšit!
Na Kanta vzpomínají nejen lidé živí, ale jsou zaznamenány rovněž vzpomínky osob neživých, v tomto případě literární postavy. Kadet rakousko-uherské internátní školy jménem Törless vzpomíná od roku 1906 na své první setkání s Kantem v následující ukázce.
Dagmar Pichová o místech, na která si na Harvardově univerzitě nechcete nešáhnout.
