Jak to bublá v kosmickém pivovaru

14. 12. 2022 Radim Brázda

Inspirace a podněty pro tematicky podobné filozofické úvahy mohou být rozdílné. K cíli, v němž se před námi náhle objeví filozofický problém nebo téma, které provokují imaginaci a přezkoumávají schopnosti myšlení, dospívají odlišní myslitelé různých profesí díky různým startovním podnětům. Někomu následně stačí podnětnou ideu fixovat, ve zkratce zachytit a předložit zraku ostatních, jiný ji využije pro podrobné rozpracování a přenesení do dalších oblastí a sfér. Startovním podnětem může být ontologicky zvláštní jev, kterým je pěna. Pěna podněcuje úvahy, které se týkají vzniku, organizace a udržování života. Aktéry mikropříběhu inspirace pěnou jsou: letošní jubilant Peter Sloterdijk (1947), povoláním filozof a spisovatel a výtvarník Jan Steklík (1938-2017). Oba jsou spjati s naší katedrou. Sloterdijkovu rozsáhlému dílu je pravidelně věnována pozornost semestrální přednáškou v letním semestru a Steklík sedával a rozprávěl s někdejšími členy katedry v restauraci U Čápa nebo v Akademické kavárně. Je zřejmé, že když sedíte u piva, zaujme vaši pozornost pěna v půllitru. Půllitr piva můžete nahlížet z různých stran a do půllitru se může zvědavec dívat i seshora. Přesně to udělal, jako mnoho pijáků před ním, výtvarník Steklík. Pohled do půllitru jej inspiroval k dalším úvahám a činnostem. Jejich výsledkem byl projekt Kosmického pivovaru (viz přiložené foto). Steklík upomínal svými fotografiemi na činnosti Františka Ondřeje Poupěte (1753-1805), novátorského sládka městského pivovaru v Brně a autora první české komplexní učebnice pivovarnictví. Poupě se při vaření piva zajímal intenzivně o procesy kvašení. A procesy kvašení dávají vznikat mnohokomorovým systémům, zvaným pěna. Procesy kvašení nejsou spjaty pouze s procesem výroby piva. Pěny hrají roli i v kosmických rozměrech při vzniku života. Prameny, které nás zpravují o různých druzích pěny, které popisují nebo zobrazují mytologie, kosmologie, biologie, chemie, inspirovaly filozofa Sloterdijka k úvahám o jejich roli. Inspirovaly jej natolik, že názvem Schäume (Pěny) pojmenoval třetí díl obsáhlé trilogie Sphären (Suhrkamp 1998-2004). Ve třetím dílu trilogie z roku 2004 Sphären III. Schäume Sloterdijk popisuje, že život je možné rovněž vyložit jako rozvinutí multifokálních, víceperspektivních a heterarchicky rozvinutých fenoménů. Sloterdijk uvažuje o počátku světa a života jinak než tradiční metafyzika, která zvažuje všeobjímající a nerozlišené „jedno“. Metafora pěny mu slouží k ilustraci odlišného typu počátku a formování života. Pěny mu představují aglomerace bublin, pro které je důležité sousedství, rezonance, klima, reciproční izolace, imunizace, oddělování, opozice vůči vnějšímu. Jednotlivé bubliny mohou být na samém počátku jednotlivé buňky, která má specifický život ve svém nitru a pro niž jsou zásadní senzitivní reakce na okolní prostředí. Všude tam, kde se objeví jednobuněčné organismy, začínají pro Sloterdijka dějiny sférického zahuštění a zapouzdření. Pod kulovitými membránami buněk (těchto jednotlivých „bublin“), v jejich shlucích a zahuštěních, se utváří to, co se nazývá životem. Analogicky posléze nahlíží Sloterdijk i na společnosti. Ty mu představují mnohobuněčné a mnohokomorové systémy, jejichž buňky nejsou ani skutečně plně spojeny ani skutečně odděleny. Společnosti nebo národy chápe z této perspektivy jako agregáty mikrosfér (tedy párů, domácností, institucí, firem, spolků, družstev, týmů a společenství, v nichž lidé přebývají a přežívají) různého formátu, které spolu sousedí a hraničí, podobně jako bubliny v pěně. Bubliny v pěně jsou ve Sloterdijkově imaginaci mikrokontinenty tvořené páry, domácnostmi, oddíly a jinými typy výsledků spolčování a shlukování a napomáhají uchování života. Biologické i společenské pěny vytvářejí u Sloterdijka polykosmické aglomerace a jsou „shromážděními shromažďovatelů, sbírkami sběratelů“, prostorových konstruktů, které utvářejí svět. Proto může Sloterdijk popisovat bytí člověka jako bytí v prostředí ontologické pěny. Jeho výklad a popis ponoření člověka do takových prostředí a procesů různého typu začíná ve třetím dílu Sphären katalogizací zmínek o mytologicky plodných pěnách, pokračuje deskripcí biologických a buněčných pěnových systémů složených z buněk a následně popisem lidských „pěn“, které mu představují uměle vytvářené buňky obydlí, architektonicky ztvárněné pěny, stejně jako efemérní prostory, utvářené dosahem lidské ruky, člověkem produkovaného zvuku, opečovávaných intimních prostředí, sfér a zón pospolitosti a příslušnosti, dekórem, společnou kooperací, kontinuem zkušeností či životem temperovaným společnými mravy, dělbou práce, směnou a očekáváními. Z kosmologické a biologické perspektivy by život u Sloterdijka začínal v postupně se utvářejících, shlukujících a vzájemně se evokujících systémech plodných pěn. S nadsázkou řečeno: v nějakém kosmickém pivovaru. A deskripce životodárných pěn, stojících na počátku života, volně spojuje mnohokomorový architektonický systém zvaný Karlsruhe, v němž jednu architektonickou buňku obývá filozof Sloterdijk, s pěnovým systémem zvaným Brno, kde svého času spoluutvářel klima dílčích systémů sociálních bublin, které se shlukovaly nad pěnou blízko naší katedry i Jan Steklík (1938-2017). Výtvarník Steklík vytušil a v obrazové zkratce zpracoval kosmologickou dimenzi životodárné pěny díky pozornému pohledu do půllitru piva. Fotografický záznam svého pozorování nabídl jako obrazovou nepojmovou inspiraci k našim úvahám o tom, jak to asi bublalo a kvasilo v kosmickém, a proto i posléze v Poupětově pivovaru. Filozof Sloterdijk si povšiml motivů a obrazů pěny v mytologiích, kosmologiích, ve výtvarných dílech a na mikrofotografiích, které popisují a znázorňují zrození různých forem života a následně rozvinul bublání kosmického a sociálního pivovaru komplexním způsobem do podoby filozofické imerzivní antropologie. Na dílo Jana Steklíka vzpomínáme a Peteru Sloterdijkovi s úctou přejeme k letošnímu životnímu jubileu vše dobré.

P.S.: V roce 2012 byla v ústeckém minipivovaru Na Rychtě uvařena várka piva Kosmík. Pivo bylo uvařeno při příležitosti stého výročí objevu kosmického záření. Během vaření obešel varnu pracovník Státního úřadu pro jadernou bezpečnost s kusem smolince. Vyzařované záření dosahovalo 4 mikrosiewertů/hod, což má odpovídat přibližně ekvivalentu kosmického záření ve výšce 8 kilometrů.