Motorismus je rychlost, rychlost je vítězství

S ubývajícími a krátícími se dny tohoto roku se můžeme pomalu ohlížet na pozapomenuté jubilanty roku letošního. Jedním z nich byl hned počátkem uplývajícího roku francouzský filozof Paul Virilio (1932–2018), který by letos oslavil devadesátiny. Sám se považoval více za urbanistu, popřípadě za architekta. Architekt dle něj usiluje o momentální rovnováhu mezi technikou, strukturou a materiálem, kdežto filozof spíše vyzdvihuje požadavek pravdy. Pro architekta neexistuje žádná bezchybná konstrukce a je si vědom, že každá konstrukce se může časem strhnout. Tématem, které Virilia zajímalo po celý život, byla rychlost. Uvažoval o produkci rychlosti, možnostech jejího zvyšování, o roli a dopadech zvyšující se rychlosti v dějinách společností. Dějiny periodizoval dle schopností společností produkovat rychlost v kombinaci s destruktivními účinky. Uvažoval o tom, že média a armády využívají eskalovanou rychlost k podobným účelům, jako na počátku dějin lovec, který se žene za svou kořistí. Zvažoval proměny, podoby a roli rychlosti, s níž jedno zvíře napadne jiné a evidoval, že tato rychlost je pro živočišnou říši stejně klíčová jako pro lidská společenství. Člověk dokázal rychlost přeměnit do hnací síly (kreativní i ničící) a tuto dovednost stále zdokonaloval. Virilio předložil koncept tzv. dromologie (z řeckého dromos, závod; obecně též celý systém dopravy v Římské říši), v němž se zaměřil na komplexní analýzu role rychlosti v dějinách společností. Popsal proměny produkce, využívání a zbrzďování rychlosti v nejrůznějších oblastech lidského konání. Zajímalo jej využití rychlosti, která se stala jedním z klíčových momentů dromokratických společností, tedy společností spočívajících na širokém využití rychlosti a rychlostí profilovaných. Zajímaly jej vynálezy, které umožnily průmyslovou produkci rychlých vehiklů – železnice, automobil, letecká doprava, telefon, televizor apod. Vynalézavě popisoval, jak společnosti strukturovala rychlost, kdo, jak a s pomocí čeho si držel v různých oblastech monopol na využití nejvyšších rychlostí. Povšiml si, že schopnost fabrikace a využití nejvyšších rychlostí se staly příznakem moci. Z jeho pohledu neexistovala až do 19. stol. produkce rychlosti v té podobě, která je příznačná pro dnešek. Předchozí společnosti dokázaly rychlost nejen akcelerovat, ale ještě byly schopny vytvářet různé rychlostní decelerace - hradby, ochranné valy různého druhu, zákony, zákazy atd. Pohyb se mohl ještě zpomalovat s využitím různých překážek (patřily mezi ně i např. obranné linie vojenských bunkrů, stejně jako později omezení rychlosti automobilů). Dřívější společnosti ještě mohly úspěšně klást rychlosti překážky a obstrukce na úrovni společnosti, území, prostoru či morálky. Roli brzdícího systému nabíraly dříve hradby měst a nejrůznější fortifikační systémy národního státu (Virilio za ně považoval i daně). Po průmyslové, transportní, a dromokratické revoluci zbyly z kdysi účinných obranných a zpomalujících systémů trosky. Vše se začíná vyrábět rychleji a díky tomu i mnohonásobně, zpomalování se stává nežádoucí. Objevily se nové způsoby a prostředky produkce rychlosti, která začaly parním strojem a posléze čtyřtaktním spalovacím motorem. Lidé postupně přecházeli z věku decelerace do věku akcelerátorů, věku extrémního zrychlení. Ten Viriliovi představovaly též expandující dromokratické systémy burzy, teletextu, posléze internetu. V jiné rovině se součástí věku extrémního zrychlení stalo rovněž ovládnutí strategických surovinových zdrojů, které v dromokraciích představovaly jedinečnou kombinaci latentních vysokých rychlostí a maximální destruktivní síly. Ta může být zosobněna např. monopolem na strategické suroviny pro výrobu nejničivějších zbraní (mezi které řadil i možnost mžikového přenosu informací) a zařízení schopných je rychle vyslat na kterékoli místo na zeměkouli.

Své úvahy o rychlosti začal publikovat v 70. letech a jedna z prvních knih se jmenovala Bunker archéologie (1975). Architektura vojenských bunkrů, obtížně prostupných deceleračních systémů, jej přivedla k úvahám o tom, co dokáže obrazně proniknout každým fortifikačním systémem, co dokáže proniknout každou pevnost materiálu. To jsou nejen zbraně, které kombinují rychlost a ničivost, ale i nejrůznější dopravní, telekomunikační a signální aparáty, které využívají mžikové rychlosti k přenosu informací, signálů, záření a obrazů. Jejich výroba, vlastnictví a využívání postupně vedly k utváření hierarchií v oblasti využití rychlosti, které se staly ekvivalentem hierarchií v oblasti bohatství a moci.

Virilia zajímaly dějiny vehiklů, které začínají u vehiklu metabolického typu, který má vlastní tempo, identitu, tělo a pohybuje se kontrolovanou rychlostí – tedy u člověka. První akcelerace rychlosti pak představují animální těla (kůň, velbloud), na která se člověk posadil nebo lodě, které zhotovil a plavil se na nich. Koně a lodě se rychle staly „vektorem moci“ – kombinovaly v podobě jízdy a loďstva rychlost a ničivou sílu. Změna tohoto řádu rychlosti začala posléze parním strojem a jeho využitím v železniční dopravě. Součástí nových pohybujících se vehiklů se stávají jejich statické části: cesty, silnice, koleje, mosty. Tvoří infrastrukturu vehiklů. Viriliovo zkoumání rychlostí proto zahrnuje rovněž strategické zkoumání smyslu a významu této infrastruktury, která je z hlediska dějin a vývoje společností stejně důležitá, jako zavedení práva a spravedlnosti. Že tyto úvahy o rychlosti, vázané na viditelné vehikly a jejich infrastrukturu, rozšířil rovněž do oblasti strategického významu telekomunikace obrazů, informací, na sféru statických audiovizuálních vehiklů (rádio, telefon, televize, radar, internet), audio vizuality a teleprezence, je nabíledni (stačí nahlédnout do jeho knih). A činil tak v posledních třech dekádách 20. století.

Ve světě, v němž hraje roli rychlost, ve světě dromologie a v době, kdy se jiných vehiklů ještě nedostávalo, Virilio vtipně definoval koně jako zlato zprovozněné za účelem pohybu. Proto bychom mu chtěli popřát k promeškanému devadesátému výročí narození obrázkem motorizovaného zlata značky Jawa. Slogan na obrázku naznačuje, že Československá armáda uváděla díky Jawě 250 z roku 1934 neopatrně myšlenky dromologie do bojové praxe. Motorismus je rychlost, rychlost je vítězství. Virilio by dodal: Rychlost ničí skutečnost a nechává ji mizet. Tak nezapomínejme kompenzačně zvažovat i roli pomalosti, která je tempem, které přísluší filozofům i při zkoumání rychlosti. (Snímek plakátu pochází z expozice Vojenského muzea na Potštejně; pořízen 17. listopadu 2022)