V předmluvě k „Die Philosophie im tragischen Zeitalter der Griechen“ se Nietzsche zmiňuje o tom, že: „Ze tří anekdot lze vytvořit obraz člověka; pokusím se o to, abych z každého systému vybral tři anekdoty, a to ostatní pustím k vodě.“ (Nietzsche, F. Die Philosophie im tragischen Zeitalter der Griechen. Dostupné z http://www. nietzschesource.org/#eKGWB). Upozorňuje nás tím na to, že se při pokusu stručně zprostředkovat dějiny starších řeckých filozofů nutně nevyhneme neúplnosti. Zahltíme-li výklad velkým množstvím zprostředkovaných myšlenek, mohla by se odmlčet osobnost příslušného filozofa. Rovněž hrozí, že by se obsáhlý výklad týkal již vyvrácených systémů. Proto Nietzsche (na rozdíl od Hegela nebo Heideggera) navrhuje učinit předmětem zájmu to osobní, které je trvale nevyvratitelné. A to se pokusil vtěsnat do tří anekdot. Předmětem takto navrhované anekdotické charakteristiky se stal i „Nietzsche: Básník s filozofií. Systém bez metody. Knír s mužem.“ (Eric Jarosinski: Nein. A Manifesto (Black Cat: New York 2015). Za letních večerů můžete cvičit tuto nesnadno osvojitelnou dovednost. Potřebujete k tomu jen obsáhlou knihovnu. Tato činnost není závislá na aktuálním počasí.
Na Kanta vzpomínají nejen lidé živí, ale jsou zaznamenány rovněž vzpomínky osob neživých, v tomto případě literární postavy. Kadet rakousko-uherské internátní školy jménem Törless vzpomíná od roku 1906 na své první setkání s Kantem v následující ukázce.
Dagmar Pichová o místech, na která si na Harvardově univerzitě nechcete nešáhnout.
