V narativním klimatu naší katedry je znám mýtus o nalezení čtvrtého vydání „Latinsko – českého slovníku k potřebě gymnasií a reálných gymnasií“ autorů Pražáka, Novotného a Sedláčka z roku 1926. Slovník byl nalezen a zachráněn před téměř dvaceti lety v ranních hodinách z útrob jednoho z odpadkových košů v nedalekém Tyršově parku. Po řádném provětrání slouží slovník dodnes. Minulý týden bylo v jedné z nemocnic v Brně nalezeno "20 000 mil pod mořem" Julese Verna. Na stole v nevlídné průchozí místnosti v lůžkové části mužského oddělení chirurgie. Německý filozof Petr Sloterdijk nalezl v této slavné knize epochální heslo moderny: „Mobilis in mobili“. Jules Verne jej v knize původně učinil mottem pro permanentně mobilizovaný život kapitána Nema ve věčně se pohybujícím mořském živlu. Dle uvedeného latinského slovníku znamená „res mobiles“ movitý majetek. „Mobilis“ může znamenat krom "pohyblivý", "hybností se vyznačující" rovněž „nestálý“, „měnlivý“, „vrtkavý“. Právě takový byl pravděpodobně vztah majitele Latinsko – českému slovníku k majetku, který skončil před lety v koši v Tyršově parku. Majitel „20 000 mil pod mořem“ jej oproti tomu pravděpodobně pouze zapomněl po hospitalizaci. Díky tomu se kniha stala nepohyblivou konstantou v prostředí zdravotnického zařízení, v němž se napravuje rovněž pohyblivý aparát člověka. Respektive v prostředí oddělení, v němž se v různém rytmu a s různými pomůckami pohybují muži, jejichž mobilita či schopnost práce rukou (pro správné porozumění je nezbytné tentokráte nahlédnout do starořeckého slovníku: „cheirourgia“, „cheir“ - ruka, „ergein“ – pracovat) byla dočasně či trvale omezena. V knize skryté motto „Mobilis in mobili“ může v této konstelaci vyjadřovat touhu dosáhnout opět plné hybnosti. A v tomto smyslu to byla pro dobu statické hospitalizace v podmínkách omezené hybnosti trefně zvolená kniha. A není divu, že ji zde majitel po obnovení hybnosti samou radostí zapomněl nebo úmyslně zanechal jako skryté poselství dalším osobám, které se nacházejí v dočasné imobilní tísni.
Na Kanta vzpomínají nejen lidé živí, ale jsou zaznamenány rovněž vzpomínky osob neživých, v tomto případě literární postavy. Kadet rakousko-uherské internátní školy jménem Törless vzpomíná od roku 1906 na své první setkání s Kantem v následující ukázce.
Dagmar Pichová o místech, na která si na Harvardově univerzitě nechcete nešáhnout.
