Pondělní filozofický seriál o barvách nevtíravě připomíná filozofické učení, které proslavil velký Goethe (Zur Farbenlehre, 1810). A co dnes spojuje pojednání o barvách z roku 1810 s úpletovou signalizaci prostřednictvím různých vlnových délek? Šedá a nové učení o barvách. „Wer noch kein Grau gedacht hat“ (Suhrkamp 2022, 300 stran) neboli „Kdo dosud nepřemýšlel o šedé barvě“ nebo také „Kdo dosud nepomýšlel na šedou“. Přesně tak se jmenuje nejnovější kniha německého filozofa Petera Sloterdijka. Chcete vědět jakou barvu měly stíny v Platónově podobenství o jeskyni? Zda Heideggerovo In-der-Welt-Sein implikovalo pobyt v difuzní šedi? Napadlo vás, že by šedá mohla být metaforou, indikátorem nálady nebo zvěstováním politicko-morální dvojznačnosti? Že Paul Cézanne považoval malbu šedou barvou za zásadní malířskou kvalifikaci? Že šedá by mohla být zdůvodněně inspirativnější než korporátní modrá? Nové inspirace přinášejí nyní úpletové pondělky a Sloterdijkova filozofická anatomie šedé. Šedá je nová zelená na stromě teorie.
Na Kanta vzpomínají nejen lidé živí, ale jsou zaznamenány rovněž vzpomínky osob neživých, v tomto případě literární postavy. Kadet rakousko-uherské internátní školy jménem Törless vzpomíná od roku 1906 na své první setkání s Kantem v následující ukázce.
Dagmar Pichová o místech, na která si na Harvardově univerzitě nechcete nešáhnout.
