Regulace AI a její perspektivy
Bylo by asi naivní si myslet, že jsme vrcholem a posledním slovem evoluce.
Segregační superdebata na ČT
Nedávno jsem si jen tak ze zájmu dělal volební kalkulačku a jedna z otázek se týkala toho, jestli Česká televize je jako veřejnoprávní médium objektivní. Zatrhl jsem, že ano. Bohužel nedělní prezidentská superdebata mě přesvědčila o tom, že bych měl toto své přesvědčení revidovat.
Výkon ČT není v předvolebních debatách zrovna přesvědčivý. Pamatuji si své rozpaky nad tím, když ve volební debatě v roce 2018 nechala klást otázky umělou inteligenci jménem Matylda. Nevím, jak dramaturgy tenkrát napadlo, že to je dobrý nápad. Kromě skutečnosti, že mi naprosto uniká linka mezi propagací umělé inteligence a volbami do sněmovny, netuším, co si při rozhodování o nejlepším vedení této země mám počít s informacemi ohledně toho, jaké superschopnosti by chtěl mít Tomio Okamura nebo co by na sobě změnil Jan Hamáček, kdyby byl v příštím životě android. Nechat AI generovat ve volební debatě otázky politikům bylo naprosto nepochopitelné, a nakonec i stupidní.
To, co se odehrálo v nedělní prezidentské superdebatě, ovšem neprokazuje jen neohrabanost dramaturgů ČT při koncepci podobných pořadů, ale jejich hlubokou nekompetenci. Bylo by dokonce možné tvrdit, že ČT porušila povinnosti veřejnoprávního média a poškodila proces demokratického politického rozhodování.
V čem je problém? Superdebaty se účastnilo 8 prezidentských kandidátů a moderátor Martin Řezníček. Andrej Babiš se nedostavil. První dvě třetiny debaty probíhaly více méně bez problémů. Řezníček prošel se všemi kandidáty několik kol otázek a odpovědí a poskytl prostor i pro komentáře protikandidátů. I tak ale Marek Hilšer už asi po třetím kole požádal Řezníčka o to, aby byl poctivý a dával všem kandidátům stejný prostor k vyjádření, což mu dotčený Řezníček, který je podobně jako Železný na jakákoli obvinění z neobjektivity ČT silně háklivý, několikrát během pořadu vrátil.
Na začátku třetí třetiny debaty se však stalo něco neuvěřitelného. Řezníček oznámil, že následující část bude více zaměřena na ty kandidáty, kteří mají největší volební potenciál podle analýzy, kterou si ČT nechala vypracovat. Prakticky to znamenalo, že zbytek debaty byl o Petru Pavlovi a Danuši Nerudové. Řezníček hned předeslal, že to samozřejmě neznamená, že ostatní kandidáti nedostanou slovo – budou se prý moci Pavla a Nerudové ptát a komentovat jejich odpovědi. Ovšem to, co následovalo, nesvědčilo o tom, že by tito kandidáti nadále ČT zajímali. Zatímco po zbytek pořadu byli generál a rektorka v záři reflektorů, ostatní byli odsouzení do roli sekundantů, kteří jim to sice mohli znepříjemnit, ale sami sobě žádnou pozitivní image už budovat nemohli.
Uvědomme si, co se tady děje. ČT si nechá zpracovat analýzu šancí jednotlivých kandidátů a pak na jejím základě odepíše ostatní kandidáty a omezí jejich možnost v klíčové debatě oslovit voliče se svým programem a svou vizí. Takový přístup je jednoznačným znakem diskriminace prezidentských kandidátů na základě zcela pochybných důvodů. ČT tímto krokem projevila nerovný přístup ke kandidátům na základě pochybného principu, že pokud jsou určití kandidáti favorizování průzkumy veřejného mínění, pak mají také právo na víc prostoru v debatě.
Marek Hilšer a Jaroslav Bašta na tuto nerovnost v přístupu ČT také záhy upozornili. Řezníček však odmítl jakoukoli „segregaci“ poukazem na to, že v předchozích pořadech ČT dostali všichni kandidáti stejný prostor. Uvažujme: protože v dřívějších pořadech poskytla ČT všem kandidátům stejný prostor, je v pořádku, když v superdebatě kandidáty, které považuje za „odrovnané“, přesune na druhou kolej. Tomu panečku říkám argument.
Tento přístup poškozuje jak ignorované kandidáty, tak také ty upřednostňované. Pavel a Nerudová dostali prostor národu sdělit, jaké podpásovky o sobě ve volební kampani od soupeřů slyšeli. „Neviditelní“ kandidáti takový prostor nedostali. Následně Pavel s Nerudovou dostali možnost se vzájemně chvíli grilovat, a nakonec moderátor umožnil také ostatním, aby položili prominentním kandidátům otázky. Hilšer a Bašta na tuto roli zcela správně odmítli přistoupit. Ostatní se naopak rádi zeptali, ale Pavel a Nerudová jim to nemohli oplatit.
Další úroveň nespravedlnosti spočívá v tom, že Andrej Babiš, který byl také mezi prominentními kandidáty ČT, samozřejmě žádnému grilování podroben nebyl, jelikož se prozíravě nedostavil. V záři reflektorů a pod palbou otázek oponentů se tedy potili pouze Pavel a Nerudová.
Další bizarní twist debata dostala, když Josef Středula na tuto Babišovu imunitu poukázal a požádal moderátora, aby alespoň do prázdna přečetl otázky, které měl pro Babiše připravené, aby národ alespoň slyšel to ticho místo odpovědí. Ano, teatrální. Ano, Středula nemá co instruovat moderátora. Ale Řezníček to odmítl s odůvodněním, že by bylo jaksi nesmyslné otázky pokládat, když na ně nikdo neodpoví, a že pokud Babiš postoupí do druhého kola, bude ještě dost času mu všechny tyto otázky položit. To jistě, ale proč mu také nepřipadlo nesmyslné vyhradit Babišovi v závěrečném kolečku, kde mohli kandidáti apelovat na národ svými posledními výzvami a sliby, svůj interval? Proč ho prostě nepřeskočil a nechal znít asi patnáctisekundové ticho? A proč vůbec vyčleňoval z řad kandidátů „na bednu“ Pavla a Nerudovou? Vždyť oni také mohli dostat více prostoru až v případě, že postoupí do druhého kola. Debata mezi kandidáty tak mohla být naprosto symetrická, a tedy spravedlivá. Z tohoto chaosu lze jen těžko uvěřit, že „ČT má jasná pravidla pro vedení volebních debat“, jak tvrdil Řezníček, když odrážel výše uvedené námitky.
Podle mého názoru byla superdebata ze strany ČT jednoduše nezvládnutá. Přinejmenším ji poznamenal moderátorský zmatek, kdy Řezníček debatu strukturoval podle nahodilých kritérií, která v jiné části debaty pak sám porušoval. Horší je, že ČT zde selhala jako veřejnoprávní médium, protože kandidáty segregovala na základě přesvědčení, že nikdo kromě Nerudové, Pavla a Babiše už nemá šanci. Jak správně poznamenal Bašta, o vítězi rozhodují volby, ne předvolební průzkumy. A ne politika ČT. Odsunutí ostatních kandidátů na druhou kolej bylo naprosto nedůstojné, segregační, svévolné a porušovalo princip rovnosti.
ČT má jako celostátní veřejnoprávní médium velkou moc. Pokud označí některé kandidáty za „druholigové“, může to mít povahu sebenaplňujícího se proroctví. Mnoho nerozhodnutých voličů se může rozhodnout, že nebudou volit Fischera, Zimu či jiného outsidera, prostě proto, že uvěří ČT, že to jsou outsideři. Veřejnoprávní televize takto podle mého názoru překročila své pravomoci a dopustila se neetického jednání. A jelikož voliči a koncesionáři mají právo požadovat, aby veřejnoprávní televize poskytla všem prezidentským kandidátům stejný prostor ucházet se o jejich hlas, narušila ČT také proces demokratických voleb.
