Blíží se začátek semestru a učitelská příprava finišuje. Jeden tedy spadl se žebříku a zlomil si prst (prof. JK), druhý se bál, že spadne ze žebříku a zlomí si prst, proto si koupil nový žebřík, šel si zaběhat a vykloubil si rameno (doc. RB), třetí říká, že to nic není, protože před 14 lety viděl hrát na baskytaru člověka se zlomeným prstem (jiný doc. RB). Wittgenstein v Traktátu ponouká, že poté, co někam vylezete po žebříku, je potřeba ho odhodit, chcete-li spatřit svět správně. Pevně věříme, že v krátkém okamžiku volného pádu spatřil prof. JK svět přesně takový, jaký je, a že si to bude při srůstání dlouho pamatovat.
Na Kanta vzpomínají nejen lidé živí, ale jsou zaznamenány rovněž vzpomínky osob neživých, v tomto případě literární postavy. Kadet rakousko-uherské internátní školy jménem Törless vzpomíná od roku 1906 na své první setkání s Kantem v následující ukázce.
Dagmar Pichová o místech, na která si na Harvardově univerzitě nechcete nešáhnout.
