Německý Marbach je díky archivu filozofickou nekropolí německých filozofů. Podobně je Efebe na Zeměploše městem filozofů živých. Hustota výskytu filozofů v Efebe na metr čtvereční je dle Pratchetta taková, že když hodíte cihlou, je téměř vyloučeno, abyste nějakého filozofa nezasáhli. Proto ani v Marbachu nepřekvapí, že na nějaké ostatky filozofů, alespoň v podobě citátů, narazíte na každém kroku. Třeba přímo z místa v knihovně vidíte zahradu, do níž se vstupuje brankou, na níž je umístěna cedulka:
Nemůžeme poručit větru, ale
můžeme změnit nastavení plachet
Aristoteles
S ohledem na to, že se jedná o vstup do zahrady, čekal bych spíše něco od Epikura. Zdatný hermeneutik by mohl vysvětlit, zda zvolený citát má co do činění s tím, že zahrada není příliš udržovaná a že Aristoteles nebyl Němec.
Na Kanta vzpomínají nejen lidé živí, ale jsou zaznamenány rovněž vzpomínky osob neživých, v tomto případě literární postavy. Kadet rakousko-uherské internátní školy jménem Törless vzpomíná od roku 1906 na své první setkání s Kantem v následující ukázce.
Dagmar Pichová o místech, na která si na Harvardově univerzitě nechcete nešáhnout.
