Nezabudky paní Honoraty
Blíží se další víkend. Je možné, že o víkendu budete číst. Knihu vlastní, půjčenou, nalezenou na pláži nebo ve vlaku. Četba některých textů, které popisují úchvatné životy literárních postav nebo které se zabývají tím, jak by mohl vypadat náš život či jak bychom jej mohli změnit, je spjata s nebezpečím. V roce 1859 upozornila na úskalí, spjatá se zábavnou četbou, polská šlechtična a spisovatelka Honorata Zapová (1825 – 1856): „Zábavné čtení zamilovaného obsahu mladým osobám nejvíce lahodí, ale to nejvíce jejich srdce zavádí, rozum zatemňuje a někdy i štěstí podkopává; nezkušené čtenářky, oddávajíce se výstřední fantazii, nejsou spokojeny ani s lidmi, ani s osudem svým, vzdychají k vymyšlenému štěstí, […] jen v přepjatostech sobě libují, a tak stávajíce se občankami vymyšleného světa, jsou pro nás ztraceny.“ (Nezabudky: dar našim pannám. Praha 1859, s. 128, dostupné on-line). Variacemi povzdechnutí paní Honoraty bychom se snadno dostali k úskalím četby textů z oblasti sociální, politické filozofie nebo etiky. I ty se nezřídka oddávají výstředním fantaziím a vzdychají po vymyšleném štěstí v tuzemské, evropské i světové dimenzi. Destruktivní pak mohou být pokusy o realizaci těchto fantazií prostřednictvím atletů politiky a politických mediátorů.
