Bicyclantropos curvatus
Pozapomenutý německý spisovatel, filozof a knihovník Eduard Bertz (1853-1931) byl ve své době příznivcem nejrůznějších emancipačních hnutí. Za emancipační se v jeho době považovala třeba sociální demokracie, hnutí za ideální společnost, organizace homosexuálů, hnutí proti hluku nebo cyklistika. Na podporu cyklistiky sepsal v roce 1900 komplexní „Philosophie des Fahrrads“ (Filozofie jízdy na kole). Postupoval zevrubně od dějin kola, jeho rozšíření, využití kola jako dopravního prostředku i pro vojenské účely, úvahy o kole vsadil do boje proti úpadku lidské rasy. V bicyklu viděl prostředek pro posílení zdraví lidu. Současně varoval před neduhy přespřílišné vášně pro cyklistiku, která dokáže vychýlit žádanou harmonii mezi tělem, duchem a přirozeností, spojenou s pozvolným pohybem v krajině. Bertz vám nabídne srovnání jízdy na kole s jízdou na koni, s jízdou v pozvolna nastupujícím automobilu, zváží psychologii jízdy na kole, zauvažuje o ženách na bicyklu – včetně vsuvky o sportovním kostýmu. V neposlední řadě vás seznámí s nepřáteli a odpůrci cyklistiky. Připojený obraz „Bicyclantropos curvatus“ od malíře Adalberta Seligmana (1862 – 1945) je přetištěn na zadní straně vydání knihy z roku 1997. Povšimnete-li si tělesných deformací i množství metálů na tričku, pak již můžete tušit pointu a vyznění uměřené Philosophie des Fahrrads ze samého počátku 20. století.
