Epistemologické povinnosti ve Feriho případu: soud a predátor

14. 11. 2023 Marek Picha

Každý soudní střet je zcela pochopitelně střetem epistemologickým, vždyť jde o důkazy, zjišťování a demonstrování. Na případu Dominika Feriho, který byl před pár dny nepravomocně shledán vinným ze dvou znásilnění a jednoho pokusu o znásilnění, mě však zaujala větší než obvyklá tematizace specifických epistemologických povinností. Co tím myslím? Ve Feriho případu, obžalobě, obhajobě i rozhodnutí, se nezvykle často hovořilo o tom, co měl dotyčný v dané situaci vědět či co měl ve své roli zohlednit; nesplnění těchto povinností mělo potom zjevné morální či právní důsledky.

K bližšímu pohledu jsem si nyní vybral dvě role: soudce a predátora, v navazujícím příspěvku se pak budu věnovat dvěma dalším rolím: novináři a oběti. Budou mě zajímat epistemologické povinnosti, které v kauze v souvislosti s těmito rolemi zazněly. Nejprve ale disclaimer: při popisu vycházím z pouze informací zprostředkovaných médii, zejména z této reportáže iRozhlasu, a rozbor některých obecnějších filozofických charakteristik případu nemá být v žádném případě jakýmkoli jeho zlehčováním.

Soudce

Soud má povinnost zakládat své rozhodnutí na dobře podpořených a právně přijatelných důvodech, splnění této povinnosti je demonstrováno v odůvodnění rozsudku. Ve Feriho případu soud učinil dvě klíčová rozhodnutí: první se týká viny, druhé se týká trestu.

Při rozhodnutí o vině přímo soud vycházel, zdá se, výhradně z dostupných svědectví, konkrétně ze svědectví Feriho obětí. Odůvodnění rozsudku se pak rozsáhle věnuje důvěryhodnosti svědků. Jedna z prvních Feriho reakcí na rozsudek vyjadřovala překvapení, že soud rozhodl o vině bez „přímých důkazů“ a „že jde o tvrzení proti tvrzení“. Spojení ‘přímý důkaz’ zde Feri nejspíš nepoužil jako právní termín (protože svědectví o činu je přímý důkaz činu), nýbrž jako termín epistemologický - v přibližném významu ‘nestranný, nezávislý, jednoznačný’. Můžeme spekulovat, že to byla nepřítomnost důkazů, které by nebyly napadnutelné poukazem na zainteresovanost svědka, co vedlo Feriho při soudním líčení k nejrůzněji projevované sebejistotě. Možná se domníval, že soudce nemůže za těchto okolností splnit své epistemologické povinnosti, tj. že nelze shledat vinným někoho vlastně jen na základě svědectví oběti. Důležitá epistemologická otázka je zde tato: Lze svědectví oběti samo o sobě považovat za dostačující důkaz viny obviněného?

U stanovení výše trestu soud podle vlastních slov přihlížel k polehčujícím i přitěžujícím okolnostem. Polehčujícími okolnostmi byly beztrestnost viníka, mládí viníka a dlouhá doba, která od zločinu uběhla. Přitěžujícím okolnostmi byly mládí obětí, vzdělání obětí a pohrdavý postoj viníka k obětem, který se projevoval tak, že se hlasitě smál z vedlejší místnosti při jejich výpovědích. Důležitá epistemologická otázka je zde tato: Jsou epistemologické povinnosti soudce při stanovování výše trestu stejné jako epistemické povinnosti při určování viny? Pokud ano, pak nebyly tyto povinnosti v daném případě splněny (tj. nebylo uspokojivě prokázáno, že se Feri smál obětem pohrdavě); pokud ne, pak se musíme ptát, proč a jak se tyto epistemologické povinnosti rozcházejí. Jinak řečeno, jaké dokazovací standardy se pojí s oněmi okolnostmi, jež rozhodují o výši trestu?

Predátor

Epistemologické povinnosti spojené s intimitou jsou v případu zmiňovány v souvislosti s nesouhlasem. U všech tří obvinění je zdůrazněno, že oběti jasně daly najevo, že si intimitu nepřejí. Feri tedy věděl, že jeho nátlak jde proti vůli obětí a jeho chování proto odpovídá charakteru sexuálního útoku. Obhajoba se snažila ukázat, že nesouhlas nebyl vyjádřen způsobem, který by viník pochopil; Feri prý instruoval jednu z obětí, že má přijít v sukni a že u něj přespí - s tím, že když za takových podmínek oběť přišla, pochopil to jako souhlas s intimitou. Oběť však později vyjádřila nesouhlas s intimitou, což ukazuje na jednu Ferim nesplněnou morální povinnost: Pokud partner ví, že dříve poskytnutý souhlas je odvolán, nemůže jednat, jako by odvolán nebyl. Nás však zde zajímá důležitá epistemologická otázka: Jaké jsou epistemologické povinnosti při zjišťování nesouhlasu s intimitou? Uvažujme situaci, kdy by oběť neměla šanci dříve udělený souhlas revokovat (například kvůli tomu, že jednoduše usnula, že se opila, že byla zaskočena, ‘zamrzla’, nebo že jí někdo dal do Fanty sedativa), smí partner jednat na základě dříve uděleného souhlasu? Smí takto jednat, když ví, že oběť nemůže nesouhlas projevit? Jde o otázku, která zůstane palčivá i v případě, že dojde ke změně definice znásilnění směrem k absenci souhlasu.