Filantropofagie čili Jak se nabídnout jako sousto
Nedávno jsem se v jednom hudebním časopise dočetl, že kdosi složil píseň s názvem Human Burger, v jejímž refrénu se navrhuje řešení letitého výživového problému: Eat human, eat, eat human. Autoři textu se v humorné zkratce a nadsázce domnívají, že nápad na takovou delikatesu by mohl znamenat ekologickou cestu k záchraně planety, že vzájemné pojídání by zpomalilo přelidňování a že by se tím vyřešila přebujelá potřeba konzumace spousty masa. Při bláhovém mínění o vlastní originalitě se domnívali, že něco takového je jejich společný nápad. Takový omyl nelze nikomu zazlívat. Považujeme-li s Vladislavem Vančurou smích a humor za výsledek určitého intelektuálního úsilí a schopnosti nadhledu, které Vančura pojmenoval „lépe věděti“, pak nám nabízejí dějiny literatury a idejí propracovanější a pestřejší koncepce výživy. Nejprve však autorům textu připomeňme, že přebujelá konzumace masa se pravděpodobně nevyřeší konzumací jiného masa, byť lidského. Žertující hudebníci by možná byli překvapeni, že jejich nápad promysleli do líbezných detailů autoři jiní nebo že se tímto způsobem naopak obvykle řešil epizodní nebo akutní nedostatek masa. Například v případě konsekvencialistům tak milého a argumentačně inspirativního ztroskotání lodi Mignonette v létě 1884. Nebo událostí po zřícení letounu Uruguyan Air Force 571 v roce 1972. Letoun přepravoval členy a doprovod uruguayského ragbyového týmu a havárii přeživší museli v nehostinném vysokohorském prostředí And rovněž řešit problém výživy. Na palubě havarovaného letadla bylo původně 45 osob, z nichž po 72 dnech v pustině přežilo 16 (viz ne příliš povedené filmové zpracování události s názvem Přežít, 1993). Díky uvedeným a mnoha dalším zapsaným a komentovaným nápadům si uvědomujeme, jak mnoho se hřeší na neznalost dějin literatury, filmu a historie a jak snadno podlehnou tvůrci v různých oblastech iluzím o vlastní kreativitě, které jsou bohatě dotovány zahleděností do vlastních schopností a nedotčeny znalostmi o vědění, které nám zanechali autoři dávno uzavřených a pomalu zapomínaných děl.
